Když jsem se dozvěděl, že nás maďarští kolegové pozvali na mezinárodní sraz automobilů značek Rover a MG do historického městečka Esztergom (Ostřihom), které je svou minulostí a atmosférou pro podobné události jako stvořené, začal jsem se těšit doslova jako malé dítě. Neváhal jsem ani minutu a rozhodl se, že spolu s přítulkyní naskočíme do našeho Rovera 620SDi a pojedeme se na tu slávu podívat. Koneckonců z Brna, kde dlouhodobě přebýváme, to není ani moc daleko. Příležitost k zajímavému výletu si nakonec nenechal ujít ani náš kamarád, tak jsme byli nakonec na palubě celkem tři.

 

Jako obvykle se ale ani tato událost neobešla bez menších komplikací. Přestože se mnozí kolegové rozhodli pro společné setkání u brněnského nákupního centra Olympia na výjezdu na Bratislavu, s jehož organizací prostřednictvím webu RC jsem také trochu pomáhal, nemohl jsem se ho osobně zúčastnit, což mi přišlo docela líto. Jak už to tak bývá, domluvil jsem si po cestě pracovní schůzku v Bratislavě, a tak jsem na Slovensko vyrazil asi o hodinu dříve jako takový předvoj. Když bylo v BA vyřízeno, rozhodli jsme se podle plánovaného odjezdu z Brna, odhadované rychlosti a stanovené doby příjezdu do Maďarska pro malou stíhací jízdu. Je pravda, že tato fáze cesty byla trochu hektická, nicméně potvrdila, že když se dieselovému motoru Rover L-series „zatopí pod kotlem“, dovede se pěkně rozparádit. Když se ani po hodině dravé jízdy nezdálo, že bychom dojížděli byť jen jediného Rovera, zastavili jsme u pumpy kdesi za Dunajskou Stredou a pokusil jsem se telefonicky kontaktovat kolegy, na které jsem měl čísla. Bohužel nikdo z nich nereagoval, a tak nám vzhledem k pokročilému času nezbylo, než pokud možno co nejrychleji dojet do cíle v maďarské Ostřihomi.

 

Ostřihom (Esztergom) je malebné město v severním Maďarsku na řece Dunaj, na jejímž druhém břehu s ním  těsně sousedí slovenské Štúrovo. Dnes v něm žije na 30 000 obyvatel. První osídlení ale pochází již z keltských dob, později ho osídlili během Stěhování národů Slované. Město pak bylo mezi 10. a 13. stoletím prvním maďarským hlavním městem před tím, než ho král Štěpán I. přestěhoval do tehdejšího Budína v roce 1361. Přesto zde zůstali katoličtí představitelé země. Dnes zde stojí muzeum s největší ekleziologickou sbírkou v celém Maďarsku (Keresztény Múzeum). Také místní bazilika svatého Štěpána, postavená v roce 1822, je největším křesťanským chrámem v zemi. Během turecké okupace, která postihla celé tehdejší Uhersko a dnešní jižní Slovensko odsud musel uprchnout arcibiskup a přesídlit do Bratislavy. V roce 1895 pak byl přemostěn Dunaj mostem Mária Valéria (dnes je zde hraniční přechod do Štúrova). Most byl roku 1944 zničen ustupující německou armádou. Po druhé světové válce však nebyl obnoven kvůli napjatým vztahům mezi Slováky a Maďary. Celých 57 let byl zničený most symbolem napětí mezi formálně spřátelenými zeměmi, dopravu po Dunaji zajišťoval provizorní přívoz. Most byl obnoven v roce 2001 z příspěvku EU.

 

Zmíněná bazilika je opravdu dominantou města a nelze ji přehlédnout už z dálky. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme tak tak dorazili do cíle včas, ale nikde jsme neviděli jediný Rover nebo MG. Ještě jednou jsme pro jistotu objeli všechna parkoviště, ale bez úspěchu. Pomalu jsme začínali mít podezření, že jsme na vlastní pěst dorazili na špatné místo nebo ve špatnou dobu, ale nakonec se mi povedlo dovolat Angličanovi, který mi sdělil, že ostatní účastníci jsou teprve na cestě a dorazí zhruba za půl hodiny. V tutéž chvíli se nám od zdí majestátné katedrály naskytl jedinečný pohled dolů – na volné parkoviště začaly najíždět anglické vozy jeden za druhým a jejich kolona nebrala konce. Napočítali jsme jich téměř padesát. Při této příležitosti si ale musím na Maďary trochu postěžovat. Přijeli, rozdali si ceny (snad za nejhezčí auta, kdo ví?) a utvořili uzavřené hloučky, které se bavily jen mezi sebou. Pak odešli na oběd. Jejich malá ochota komunikace s námi snad pramení z naprosté nepodobnosti našich jazyků a jejich slabé znalosti např. angličtiny. Ale zpět ke srazu.

 

Netrvalo dlouho a dorazili také čeští a slovenští kolegové v čele s neúnavným velitelem výpravy Angličanem. Po nějaké době prohlížení všech vozů, všeobecného povídání, prohlídce katedrály a zjištění, že do naplánované hospůdky, kam se maďarští kolegové odebrali, se ani zdaleka všichni nevejdeme (navíc obsluha také zřejmě nic jiného než maďarštinu neovládala), padlo po nějaké době rozhodnutí k přesunu na slovenskou stranu. Tam jsme našli poměrně příjemnou hospůdku na oběd a pokračování v klábosení o autech. Než jsme se vrátili na parkoviště k hotelu Vadaš, přijeli již také Maďaři a nakonec jsme se i s nimi na téma Rover/MG také trochu pobavili. Přiblížil se večer a většina československých kolegů vyrazila zpět k domovu. Za nás mohu s klidným svědomím prohlásit, že udělali chybu, že nepřijali maďarské pozvání k hotelové večeři, která probíhala formou rautu a jídlo bylo vskutku delikátní. Bohužel, než jsme stihli našim hostitelům poděkovat, ujel nám hlavní organizátor domlouvat pro ostatní bowling a už se nevrátil. Tímto tedy dodatečně děkujeme.

 

Večeří náš výlet ale neskončil – ubytovali jsme se v hotelu, užili jsme si termální koupaliště a na druhý den jsme se vypravili na současné maďarské metropole – Budapešti. Koho článek příliš neznudil, může zbytek dočíst v dalším pokračování. 

 

---

Fotogalerie z výletu do Ostřihomi jsou k dispozici ve Fotogalerii . 

---