Dostalo se mi e-mailem na 30 krásných fotografií mého rodného města Opavy. Jedná se o fotografie z předválečného a těsně poválečného období a několik naskenovaných pohlednic s malbami Opavy z období snad ještě dřívějšího. Přestože si takovou Opavu samozřejmě už nepamatuji a nejvíce jsou mi známy až nejmladší z těchto obrázků zobrazující nerovnou dlažbu v ulici za zimním stadionem, nedalo mi to, abych si nevzpomněl na ten krásný rodný kraj, kde jsem vyrůstal a jehož okolí jsem tak důvěrně poznal. Bohužel jsem si také nemohl neuvědomit, jak moc byl i tento kraj v posledních zhruba 15 letech poznamenán postupujícím komercionalismem. Tak jako mnoho jiných míst a měst už tady nikdy nebude ta krásná stará klidná Opava, kde nejezdila ani desetina současného počtu aut. Tím samozřejmě neříkám, že se všechno změnilo k horšímu, vždyť máme třeba krásné rekonstruované centrum, ale vyvolalo to ve mě takovou nějakou vlnu nostalgie. Za fotografie moc děkuji!

Blíží se další víkend, a protože si opět nemůžu dát pokoj, hledám na internetu, kam bych se podíval tentokrát. Oba máme se Standou rádi chození po horách a něco už jsme natrénovali na skalnatých pahorcích přímo ve Phoenixu. Taky jsem vyměnil Altimu, která po měsíci mého používání vypadala zvenku zhruba tak, jako by projela prasečínem a navíc začala vydávat všelijaké podivné zvuky, které nevzbuzovaly zrovna důvěryhodný dojem (holt spolupráce Nissanu s Renaultem se už přenesla i za velkou louži). Tentokrát jsem si vybral Subaru Legacy v provedení Outback, což je auto o poznání bytelnější a na hory jako stvořené. Volba tedy nebyla složitá a vyhlédli jsme si Humphreys Peak, nejvyšší vrchol Arizony a nejvyšší vrchol, na který jsem kdy vylezl.