Léto skončilo, stromy začaly hrát všemi barvami, sluníčko vystřídaly mraky a občasný déšť, a tak jsme se na pár dnů vydali na opožděnou dovolenou do nedalekého, ale oproti klasickým turisticky profláknutým lokalitám poněkud zapomenutého slovenského pohoří s názvem Strážovské vrchy.

 

Pohoří se nachází mezi Bílými Karpatami na západě, Malou Fatrou na východě a Javorníky ze severní strany. Není tvořeno žádným celistvým horským hřebenem, ale spíš jednotlivě roztroušenými vrcholy, dosahujícími ale do výšky přes 1200 m. Kolem poledne prvního dne přijíždíme do Trenčianských Teplic, kde máme zajištěné ubytování. Odpoledne se vydáváme na výlet do Hornej Poruby, odkud jdeme na první "rozehřívací" túru na vrchol Vápeč. Kluzký koberec z opadaného listí v převážně bukových lesích nám komplikuje nejen výstup nahoru, ale především sestup dolů. I přes zataženou oblohu, po které se ženou mračna, je z něj krásný výhled na okolní vrcholy. Na obzoru se pak v mlze lehce rýsuje Malá Fatra na jedné straně a za Váhem na druhé straně mohutný masív Bílých Karpat, který v této scenérii působí až děsivě.

Předpověď nám nevěstí nic extra, a tak na druhý den hodně zvažujeme, kam se vypravíme. Nakonec nepolevujeme a vydáváme se do Zliechova, odkud vede turistická značka na nejvyšší vrchol Strážov. Opadané listí v kombinaci s vlhkostí ze včerejší noci, mokrými kameny a kořeny stromů tvoří mimořádně klouzavý podklad, a tak nás některé úseky stojí více sil a opatrnosti. Konečně dosahujeme vrcholu, který je však momentálně komplet zahalen v hustém mraku a viditelnost je okolo 20-30 m. Díky tomu, pravda, není výhled nejlepší, ale to nám náladu nezkazí a v dáli tušíme jak vrcholky Tater, tak i Beskyd, jak deklaruje průvodce. Hustá mlha nepolevuje ani po půl hodině, a tak alespoň máme motivaci k opakovanému výstupu.

Nedaleko Zliechova se nachází Čičmany - snad nejmalebnější vesnice západního Slovenska. Je plná starých roubených chaloupek s tradiční výzdobou. V některých jsou veřejně přístupné expozice demonstrující nelehký život místních po dlouhá staletí. V jedné z nich sídlí penzion Javorina, kde se zastavujeme na typicky slovenské bryndzové halušky, strapačky se zelím a stejně výbornou zelňačku. Překvapením byla pravá a nefalšovaná čepovaná Kofola do půllitru. Na závěr druhého dne ještě navštěvujeme nedalekou Rajeckou Lesnou. Na místní farnosti je od poloviny devadesátých let k vidění krásný velký dřevěný vyřezávaný betlém obsahující řadu pohyblivých figurek.

Poslední den dopoledne nás vítá nedaleký Trenčín, jehož dominantou je pochopitelně hrad, ale neméně působivé je také podhradí s historickým náměstím. Uprostřed všedního dne nás nepřekvapuje dopravní špička typická snad pro všechna města současné doby. Usedáme opět do auta a vyrážíme směr Bánovce nad Bebravou (působiště Roberta Tisa) a Uhrovce (rodište Ľudovíta Štúra a Alexandera Dubčeka), zastavujeme ale až v Bohem zapomenuté vesnici Urovské Podhradie.  Odtud vede turistická značka na blízký vrchol, kde se nachází zřícenina kdysi velkého a slavného hradu Uhrovce. Hrad je v dlouhodobé rekonstrukci, protože je ve velmi zchátralém stavu. Bohužel je majetkem církve, a nemá tak nárok na peníze ze státních ani evropských památkových fondů, ale je závislý na sponzorských darech. Práce by měly být dokončeny v horizontu cca 30 let, ale již dnes jsme na výsledek zvědaví. V odpoledních hodinách ještě protahujeme výlet do nedalekých Bojnic proslulých krásným zámkem. Přestože jsme přijeli pozdě a zámek byl již zavřený, procházka v jeho těsném okolí pro nás dva byla nezapomenutelným zážitkem a budeme mít na co vzpomínat.