Home
Saturday, 23 June 2018
 
 
Slunná Kalifornie Tisk
Napsal Ondřej Nečas   
Tuesday, 18 September 2007

Tak máme za sebou druhý zajímavý víkend strávený cestováním, tentokrát po Kalifornii na jihozápadě USA. Po všech předchozích dohodách jsme nakonec zůstali dva, z toho jediný řidič – já. Je sobotní ráno okolo 5 hodin, před námi stovky mil, a tak s naším Nissanem Altima vyrážíme kupředu, zpátky ni krok.

Vydáváme se po silnici Interstate 8 od Phoenixu na San Diego. Cesta je to typická americká, dva široké pruhy tam a dva zpátky, oddělené od sebe vzájemně asi 10 m širokým pásem štěrku a křoví, jak je zde v arizonské poušti zvykem. Výhoda tohoto řešení, kdy obdobné pásy jsou také na každé straně dálnice, je v tom, že při drobném výletu ven v přímém směru se v podstatě nemá co stát. Posádka se trochu vyděsí, užije si pár ran do podvozku a řidič, kterého to většinou probere, vrátí auto zase na asfalt. Zejména v noci nemusí být spánek za volantem úplně vzácný jev, protože silnice vede skoro stále po rovině, jen každých zhruba 10 mil je nutné otočit volantem asi o 5° doleva nebo doprava. Každých asi 30 mil pak míjíme odpočívadlo nebo pumpu, občas lze okolo pozorovat zříceninu kdysi obydleného stavení, vyhořelý vrak auta nebo pohozenou starou pneumatiku. Rychlostní limit je nastaven na 75 mph a po celou cestu jej prakticky nepřekračujeme. I tak dálnice ubíhá vcelku rychle, protože provoz je mírný a na 5-10 mil dlouhých rovinkách většinou nejsou více jak 3 auta zároveň v jednom směru. Jediným zpestřením je město Yuma, kde se zastavujeme na snídani. Zjišťuji hlavní nevýhodu Nissanu Altima, kterou jsou mizerná sedadla s prachbídnou podporou bederní páteře. Krajina je ale zajímavá a ohromné vzdálenosti, na které je v tomto prostoru vidět, a hory na obzoru budí náš respekt. Dálnice před San Diegem prochází horami, kde se v zatáčkách šplhá z prakticky nulové úrovně do cca 1500 m.n.m., aby následně zase spadla až k samému pobřeží Tichého Oceánu. Tady už provoz houstne a ve spleti mimoúrovňových křižovatek se pokoušíme trefit silnici vedoucí k jižní hranici s Mexikem. U cedule „LAST EXIT TO USA“ je jasné, že jsme tady správně. Hledáme parkoviště s vhodným poměrem cena/hodnota, protože místní "podnikatelé" stanovili cenový systém tak, že většinou za každých 100 m blíže k atrakci zaplatí návštěvník $2 navíc. Na dohled od sebe se tak vyskytují parkoviště s cedulemi $5, $7 a $9. S ohledem na žhnoucí slunce volíme střední cestu.

Atrakcí je v tomto případě myšlen hraniční přechod ve městě Tijuana, kam se z důvodu auta z půjčovny vydáváme hezky po svých. Není to zde ale nic neobvyklého. Tisíce lidí překračují hranici ve městě tam i zpět každý den. Ve směru do Mexika nezaznamenáváme žádnou kontrolu, jen je nutné projít dvěma turnikety asi 50 m od sebe a jste v Mexiku. Nikdo nic nekontroluje, nikde není mexický policista. Zřejmě proto, že ve směru do mexika nikdo nic nepašuje, všechno nelegální už tam asi mají. Sotva překročíme hranici, naše bledé tváře nás mezi snědými obyvateli neomylně identifikují a ženou do každého taxíku, obchodu, restaurace i nevěstince. V prvních ulicích za hranicí je obrovské množství stánků a kiosků a před každým se nás někdo pokouší zastavit a vtáhnout dovnitř. Je vhodné mít se na pozoru. Jak se dostáváme dále do města, hustota stánků se suvenýry i snaživost místních překupníků klesá a střídají je špinavé pouliční krámy s kradenými autorádii, autoservisy a občasné stánky s občerstvením. Mimochodem vozový park mexičanů by byl na samostatný článek. Co ještě jede, to se tady používá a když už to nejede, tak se to zase velikým kladivem zprovozní. Co bylo až zarážející, to bylo množství lékáren. Na každém rohu je tady lékárna, přitom docela slušně vyhlížející. Zdá se, že tady každý na něčem jede ;-) Neodoláváme a vzhledem k hladu v pokročilém stadiu zkoušíme místní restauraci ve stylu amerických fast-food, ovšem s mexickým sortimentem. Ceny jsou příznivé a tacos mají výborné. V jídle je kouzlo Mexika.

 

Při návratu do USA musíme vystát poměrně dlouhou frontu, která se ale hýbe slušným tempem. Přitom američané s každým zvládnou udělat pohovor a zkontrolovat mu doklady a zavazadla. V těchto místech se jim nedivím – dobře vědí, proč to dělají. Hůře jsou na tom cestující v autech, kteří musí vystát kolonu neporovnatelně delší. Had automobilů vedoucí k hranici se městem táhne ze všech stran přes několik předchozích bloků. Lidé jsou navíc na mexické straně neustále zájmem pouličních prodejců všeho možného, kteří mají své stánky přímo na čarách mezi pruhy. Sláva, jsme zpátky a ani nám nikdo nestrčil do kapsy balíček heroinu, jak je tady poslední dobou v módě. Když pak jde takový šťastlivec přes hranici, nestačí se kolikrát divit.

 

Usedáme do auta a jedeme severním směrem k pláži Ocean Beach. Koupání v pacifiku připomíná většinu jiných moří s písečnou pláží, takže se nebudu dlouze rozepisovat. Rozhodujeme se zůstat do druhého dne, a tak hledáme hostel. Máme štěstí a na první pokus dostáváme dvě postele ve čtyřlůžkovém pokoji. Není to nic extra, ale nic levnějšího stejně asi neseženeme. Navíc je v ceně snídaně. Už se těším. Ráno před osmou odnášíme povlečení do budky zvané recepce. Naproti v kuchyni nadává velký, umaštěný a neupravený kuchař. Snídaně se vaří. Už se těším. Kuchař otevírá kuchyni. Ach jo - horší vajíčka jsem nejedl a na ovesnou kaši jsem opravdu nebyl zvědavý. Holt kvalita odpovídá ceně. Ještě, že mám chleba, už se těším.

 

Usedáme do auta a vyrážíme na nedalekou světoznámou atrakci Sea World. Jde o veliký zábavní park zaměřený podle názvu na mořský svět. Parkovné a vstupné je sice pro našince trochu zdrcující, ale kromě vystoupení delfínů, kosatek, lachtanů a dalších lze shlédnout 4D film (něco jako pražský IMAX, ale v lepší kvalitě a z trysek na vás fouká vítr a stříká voda – některé scény jsou opravdu autentické), prohlédnout si řadu zajímavých akvárií nebo třeba pohladit rejnoka. Působivá je arktická expozice s běluhami a párem rypoušů. To by v těchto zeměpisných šířkách čekal málokdo, podobně jako desítky tučňáků. Opravdu po celý den má člověk na co koukat a lze se tady dozvědět hodně nového a zajímavého. Provozovatelé si to dobře uvědomují a nechávají si tuto výjimečnou atrakci také dobře zaplatit.

 

Na sever od San Diega leží poměrně nedaleko Los Angeles. Tedy na místní poměry nedaleko. Je to asi 70 mil a pak dalších 70 když se chcete dostat z jižního okraje k pláži Santa Monica, nebo třeba na Beverly Hills a k Holywoodu. Tady byl oproti San Diegu veliký rozdíl v tom, že zatímco na pláži Ocean Beach se dalo normálně zaparkovat, tady je celá obrovská pláž Santa Monica lemovaná placenými parkovišti, na kterých se nedá levněji zaparkovat ani pár minut před zavírací dobou. A pak už se tam člověk pro změnu nedostane vůbec. Trochu mám z LA pocit, že v rámci západního pobřeží a v poměru k velikosti a vzdálenostem trpí takovou americkou formou pragocentrismu. Zatímco třeba ve Phoenixu jsou všude šipky na LA s tím, že je to asi 360 mil daleko, v LA jsem na Phoenix neviděl ani jedinou. Cedule ukazovaly na Palm Springs a když jsme dojeli tam, další cedule říkala „Other desert cities“ (další města v poušti). Zkrátka LA je středem vesmíru a lidé se tam taky tak chovají (jízdní styl mnoha řidičů připomínal spíš provoz u nás).

 

A závěr? Myslím, že hlavně v Mexiku jsme udělali zajímavou zkušenost. San Diego je moc krásné město s úchvatným Sea Worldem. V Los Angeles jsme mohli obdivovat honosné rezidence v Beverly Hills a čtyřpatrové mimoúrovňové křižovatky. Vše podkresleno nekonečnou siluetou Tichého Oceánu. Hlavně jsme se ale v noci po úspěšných 1000 mílích (1600 km) vrátili ve zdraví zpátky a já už se těším na Las Vegas :-)

P.S.: V Mexiku jsme strávili dost času, takže jsme nestihli prohlídku veřejně přístupné letadlové lodi, která v San Diegu kotví. Motivace pro návrat do těchto končin tady rozhodně ještě je. ;-)

P.P.S.: Altima má i výhodu - při běžném stylu jízdy se dá spotřeba dvaapůllitrového motoru udržet okolo 30 mpg (cca 8 l/100 km).

K tomuto článku nebyl vložen žádný komentář.
Please login or register to post comments.
J! Reactions 1.09.01 • General Site License
Copyright © 2006 S. A. DeCaro
 
< Předch.   Další >
 
Top! Top!