Home
Sunday, 22 April 2018
 
 
VÍKEND I. – Picacho Peak & Pima Air And Space Museum, Tucson Tisk
Napsal Ondřej Nečas   
Friday, 25 August 2006
 O prvním víkendu jsme se rozhodli nezahálet a uskutečnít výlet do největšího leteckého a vesmírného muzea ve městě Tucson vzdáleném přibližně 100 mil jihovýchodně od Phoenixu. Přibližně v půli cesty uprostřed rovinaté pouště se nachází několik pahorků, z nichž údajně nejvyšší je Picacho Peak. Okolo něj je vymezen nepříliš velký stejnojmenný národní park. Jeho výhoda oproti ostatním skalám v jižní části Arizony je ta, že se na něj dá vylézt bez větších obtíží a bez použití horolezecké výstroje. I když …
 
Při vjezdu do parku je kromě zdravotnického střediska a několika dalších přízemních bungalovů také menší stavení připomínající něco mezi domkem a vrátnicí. Jedná se o pokladnu, kde musí turisté místnímu rangerovi uhradit poplatek za vjezd nebo vstup. Zmíněný ranger je milý urostlý chlapík, který nás na kopec nechtěl pustit, dokud jsme neměli 3 litry vody na osobu. Prodal nám také několik párů pracovních rukavic, poučil nás, kudy jít a že si máme dávat pozor na místní domácí mazlíčky, jakými jsou třeba škorpióni a chřestýši a porozprávěl o tom, jak se jim při včerejší večerní tropické bouřce, nazývané v těchto oblastech jako „storm“ nebo „thunder storm“, ztratilo několik turistů, ale za pomoci helikoptéry a mobilních telefonů je nakonec našli.
 
Dlužno dodat, že ranger věděl, o čem mluví. Škorpióna jsme sice nakonec žádného nepotkali, ale zato rangerův požadavek na tekutiny měl své opodstatnění. Většina z nás v 50°C vedru (ve stínu, kterého bylo jako šafránu) své zásoby vody beze zbytku zlikvidovala. Po úvodním stoupání po úbočí kopce došlo také na rukavice (ale i bez nich jsme to někteří zvládli), když bylo nezbytné slézt převýšení asi 300 stop (něco přes 100 metrů) na druhou stranu skalnatého vrcholku. Klesání bylo natolik strmé, že bez použití ukotvených ocelových lan by bylo jen stěží možné dostat se dále. To nejzajímavější nás ale teprve čekalo.
 
Včerejší bouřka měla vliv i na naši výpravu, když jsme několikrát silně váhali, jestli vůbec jdeme dobrou cestou. Silný přívalový déšť totiž v některých místech doslova spláchnul turistickou stezku a nebylo tudíž zcela zřejmé, kudy právě vede. Pečlivé rozmýšlení podpořila i slova rangera, který nás nabádal k pozornosti, neboť když prý se vydáme špatným směrem, cestu si prodloužíme, na vrchol nedojdeme a budeme nejen vyčerpaní, ale také dehydrovaní a navíc nás budou v případě potíží hledat mnohem déle. Nakonec jsme ale správnou cestu vždy trefili, v čemž nás utvrdila další upevněná ocelová lana a záchranné sítě u konce cesty. Po lanech bylo potřeba vyšplhat zhruba zhruba celou poslední čtvrtinu. Za ten výhled na rozlehlé pláně Arizony to ale rozhodně stálo.
 
Obvykle to tak bývá, že zpáteční cesta způsobí člověku více námahy, než výstup nahoru. Nejinak tomu bylo i v tomto případě, a tak jsme byli docela rádi, když jsme se šťastně a bez větších ztrát dostali zpět k našim vozidlům. Zpáteční cesta nám také kvůli zpětnému šplhání dolů trvala zhruba o hodinu déle. Picacho Peak nám bylo doporučeno jako dobrá průprava na plánovaný výlet do Grand Canyonu a bylo dobře, že jsme na něj všichni vylezli.
 
Po jídle a řádném odpočinku jsme usoudili, že odpoledne ještě zvládneme dojet do leteckého muzea. V Tucsonu jsme sice nikdy nebyli, ale cedule nás dovedly snadno a rychle k našemu cíli. Ostatně tak jako cestu může člověk v Americe v podstatě zapomenout klidně i veškeré dopravní předpisy. Všechno je zde psáno na značkách podél silnic - počínaje rychlostními limity a konče cedulemi s nápisy, že na červenou se má zastavit.
 
Muzeum letecké techniky mě osobně trochu zklamalo. Skládá se z několika hangárů, v nichž jsou umístěné překrásné exponáty restaurovaných letadel, kterým vévodí dvojice bombardérů Boeing B 29 Superfortress a Curtiss-Wright C 46 Commando. Z vnější expozice zhruba dvou stovek letadel a helikoptér nejrůznější velikosti a mnohdy také prazvláštních tvarů by se dalo vybrat mnoho případů slavných strojů, ale většina z nich má nepříliš zdařile zaslepená okna kabiny a motory, některé jsou pak naprosté vraky. Nádherně zrestaurovaným exponátem, který je jako jediný možné projít také zevnitř, je prezidentský speciál Douglas VC 118A Liftmaster, který zabezpečoval transport prezidenta Kennedyho. Jinak u všech vystavených exponátů je možné přečíst jejich typové označení a u většiny také dobu, po kterou se daný typ vyráběl, popř. provozoval ve službách armádního letectva.
 

Ve fotogalerii opět naleznete fotografie z výšlapu na Picacho Peak a také z Pima Air & Space Museum.

 

Související články:

K tomuto článku nebyl vložen žádný komentář.
Please login or register to post comments.
J! Reactions 1.09.01 • General Site License
Copyright © 2006 S. A. DeCaro
 
< Předch.   Další >
 
Top! Top!